Školní nakladatelství

Radek Sárközi, 17. 7. (2010), Tvůrčí psaní - Tipy do výuky , 2 931 zobrazení

Měla by mít škola vlastní nakladatelství? Možná by vás tato otázka ani nenapadla. Když se však zamyslíte nad tím, co všechno škola vydává nebo vydávat může, přestane být tak překvapivá jako po prvním přečtení.

Určitě je zbytečné zakládat a registrovat nějaké oficiální vydavatelství, ale nic nebrání tomu, aby si škola vlastním nákladem vydávala různé publikace. Pro tyto potřeby lze vymyslet i název takového nakladatelství a typické pozice v jeho redakci obsadit především samotnými žáky. Půjde totiž hlavně o „hru na nakladatele“, která má dětem přiblížit skutečný svět, dosud velmi vzdálený českému školství…

Co může školní nakladatelství vydávat?

Velká část škol již vydává vlastní časopis nebo sborníky žákovských prací. Velmi rozšířené jsou také ročenky. Některé školy také vydávají různé propagační materiály nebo informační brožurky pro rodiče. Na okraji zájmu jsou skutečné knihy. Zastavme se u těchto publikací podrobněji.

Školní časopis patří k vývěsním štítům školy, proto je s podivem, že řada škol svůj časopis zatím nemá. Možná je to proto, že jde o velmi náročný didaktický projekt, pro který potřebujete alespoň jednoho nadšeného učitele, tolerantní kolegy, kterým nevadí, že žáci zveřejňují své názory, a určitou podporu vedení školy. Velmi vhodné je, když se do tvorby časopisu zapojí učitelé češtiny, výpočetní techniky, výtvarné výchovy i dalších předmětů. Mohou pak žákům vytvořit velmi dobré zázemí pro jejich práci. Kromě školního časopisu lze vydávat i časopis cvičný (třídní, projektový), který nemusí být tak výpravný, ale zase se do jeho tvorby zapojí všichni žáci. Takto koncipovaný projekt je zvláště vhodný pro výuku mediální výchovy v běžných hodinách nebo samostatné epoše (modulu).

Vydání sborníku je mnohem snazší, proto doporučuji začít tímto typem publikace. Sborník totiž není tolik náročný na žánrovou pestrost, není tak spjatý s publicistickými útvary a i typograficky je jednodušší. Stačí si zvolit téma slohové práce, výsledné práce třeba doprovodit ilustracemi a jednoduše vytisknout a svázat do podoby knihy formátu A5. Náročnější sborníky už mohou obsahovat volnou literární tvorbu žáků, která vychází z jejich potřeb, nikoliv ze zadání slohového úkolu. Mohou být vypraveny jako bibliofilie. Nebo svázány po vzoru Váchalových knih. Sborníky mohou být obsahově velmi pestré. Můžeme je věnovat regionálním spisovatelům, příspěvkům do „vědecké konference“, například na téma „ekosystém školy“. Může jít o výstupy z třídních, předmětových, mezipředmětových nebo celoškolních projektů.

Ročenka je zajímavým fenoménem školního života. Obsahuje většinou společné fotografie tříd a další doprovodné materiály. Z výše jmenovaných publikací má asi největší přídech oficiality. Školní ročenka nabyla olbřímích rozměrů především na amerických školách. Mívá podobu tlusté knihy velkého formátu. Je tištěna na křídovém papíře a má pevnou vazbu. Obsah většinou tvoří tři části. První obsahuje fotografie tříd a nových absolventů se základními údaji. Jedna část se skládá z novinových a časopiseckých výstřižků a dalších obrazových i textových materiálů, na kterých škola demonstruje svoje úspěchy v uplynulém roce. Jako poslední bývá zařazována reklamní část. Rodiče žáků si mohou zaplatit stránku a dát tam cokoliv o své ratolesti, z čehož mnozí žáci jistě šílí, protože se tam ocitají nazí na fotografiích coby roční nemluvňata, čtou si tam různé „roztomilé“ historky atd. Nutno ještě podotknout, že tvorba ročenky je v amerických školách jedním z volitelných předmětů, stejně jako vydávání časopisu. Žáci se v něm učí především počítačové grafice, typografii a organizačním dovednostem.

Školy také začínají vydávat různé propagační materiály, jako jsou plakátky na akce spolupořádané žáky nebo konané v budově školy. Aktivnější školy vydávají letáčky s informacemi o škole pro potencionální zájemce z řad rodičů. Do jejich tvorby ale většinou žáky nepouští…

Blízko k těmto publikacím mají informační brožurky pro rodiče. Jedná se o knížečky se základními informacemi o škole, telefonickými a e-mailovými kontakty, rozvrhem hodin, nabídkou volitelných předmětů, důležitých termínech prázdnin, školních akcí, učitelích, školním řádu atd. Každý rodič má tak vždy k dispozici ucelené údaje o škole a nevadí, když zrovna nepřijde na třídní schůzku, kde se informace podávaly. Ne vždy je také žák schopen podat tyto informace rodičům sám. Proto je taková publikace velmi praktická a rodiče ji jistě ocení.

Vydávat knihy se jeví jako poměrný luxus, ale např. na Trojském gymnáziu Svatopluka Čecha v Praze vzniklo nakladatelství Trojkůň, které některým žákům vydává jejich literární prvotiny. Není divu, že z této školy vzešla třeba spisovatelka Natálie Kocábová… Knihy mohou psát i učitelé, například učebnice, které jim vyhovují lépe než ty z oficiálních komerčních nakladatelství. Na jedné škole si žáci dokonce vydali vlastní čítanku. Vůbec se jim totiž nelíbily literární texty z učebnice, a proto shromáždili ukázky ze svých oblíbených knih. I tento projekt je jistě hodný následování!

Freinetův odkaz

Tím, že máte vlastní školní nakladatelství, vlastně navazujete na jednu z hlavních myšlenek francouzského pedagogického reformátora Célestina Freineta. Ten už ve 20. letech 20. století začal používat školní tiskárnu. Ruční tiskařský lis může v moderní době nahradit počítač s příslušným softwarem, tiskárnou, skenerem a kopírkou. Toto vybavení má už každá česká škola. Další Freinetovou myšlenkou bylo vydávání časopisů, sborníků žákovských prací, učitelských zkušeností a především jejich výměna mezi školami doprovázená vzájemnou korespondencí. I tu moderní technika značně urychluje. Stačí použít internet a e-mail. Všechny uvedené publikace lze tedy vydávat zároveň v elektronické podobě, např. na CD-ROMu nebo je vystavit na internetových stránkách školy.

Čím efektněji a efektivněji bude škola dávat vědět o sobě a vlastních aktivitách, tím snáze bude lákat nové žáky. Umění kvalitní propagace leckde rozhoduje o samotné existenci školy. Na utajenou (přestože dobrou) školu totiž rodiče nejspíš své dítě nepošlou. Dobré zboží už se dávno neprodává samo! Veškerá skromnost tedy musí jít stranou.

Hodnocení článku

1 smajlík2 smajlíci3 smajlíci4 smajlíci5 smajlíků (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Ukládám ... Ukládám ...
 
 

Související články

Zatím nejsou žádné komentáře

Můžete vložit úplně první komentář.

Napište komentář

Pro psaní komentářů se musíte Přihlásit případně Zaregistrovat, pokud ještě nemáte svůj účet.