Fantastický deník aneb Vedeme deník maskotovi

Jana Šrámková, 12. 9. (2011), Tvůrčí psaní - Tipy do výuky , 4 987 zobrazení

Jak získat žáky pro dlouhodobou tvůrčí práci na jednom tématu? Jak je nadchnout pro vymýšlení a psaní příběhů, pro budování fantazijního světa? Zajímavou cestou je projekt tvorby fikčních deníků. Každé dítě si vybere svou oblíbenou hračku, nebo si vyrobí nějakou figurku, maskota, kterému připíše jakoukoliv identitu. Pak se stane zapisovatelem jeho deníku – všedních či fantastických dobrodružství, které maskot prožívá. Projekt lze snadno modifikovat podle věku žáků a záměrů učitele.

deniky2

Foto: Jana Šrámková

Pro začínající autory patří deník mezi nejpřístupnější žánry. Využívá osobní roviny, bezprostředního popisu zážitku, počítá s jistou dávkou neuspořádanosti, spontánní emocionality a zaujatosti. Nepůsobí rušivě, když se přibližuje mluvenému jazyku – počítá s hovorovostí, zámlkami, nedokonalým napojováním vět. U jednotlivých zápisů se také neočekává přesný rozsah, ani není nutná naprostá ucelenost. Je zkrátka mnoho faktorů, proč je deník vhodnou formou, jak se žáky procvičovat vyjadřování a popis situace a zážitku.

Proč preferovat fikci

Jakmile žák zvládne napsat více než tři čtyři věty, možná by ho vedení skutečného deníku o vlastním životě brzo omrzelo. Jistě, jsou tací, které to chytne a deníky si vedou od dětství po celý život. Ale většině dětí přijde záhy neustálé popisování denních opakovaných činností nudné. Kdy se totiž v životě přihodí pravé napínavé dobrodružství, které stojí za to barvitě vylíčit a hrdě ho číst ostatním? Navíc se v určitém věku přidává také faktor studu a osobní, intimní zápisy pak nejsou pro čtení ve třídě vhodným žánrem.

Přesto by byla škoda vzdát se nosného deníkového žánru tak snadno. Nadchněte žáky pro myšlenku psaní deníku oblíbené hračky – podle věku je třeba zvážit, zda je vhodnější, aby si děti za maskota vybrali svou vlastní hračku, třeba plyšáka nebo nějakého robota, či zda se staršími zvolit jinou variantu, jako výrobu bizarní postavičky, šité příšerky, či figurky ze zvláštního materiálu (pro výrobu je výhodné spojit síly s učitelem výtvarné výchovy, jistě bude mít zajímavé nápady).

Povídejte si s dětmi o denících, zda nějaké psaly nebo četly, jak mohou deníky vypadat, co se do nich píše, co musí nutně obsahovat. Potom společně v hodině založte připraveným maskotům osobní deníky – vhodný sešit nadepíšeme jménem dítěte i hračky, napíšeme datum a společně uděláme první zápis.

Volné psaní

Jednou z možností je nechat děti psát do deníku zcela volně, nijak je neomezovat tematicky ani žánrově a ponechat jim svrchovanou autorskou svobodu. Jediné, co je třeba nastavit, je frekvence, v jaké budeme od žáků očekávat nový deníkový zápis. Je lepší, když požadavky nastavíte tak, aby děti psaly kratší zážitky v častější periodicitě než naopak (u mladších nemusí jednotlivé epizody překročit rozsah čtyř, pěti vět).

Zdůrazněte žákům, že se mohou při vymýšlení činností a příběhů svých hraček inspirovat tím, co dělají a prožívají sami, mohou popisovat běžné situace a prostředí, mohou si však také libovolně vymýšlet, posílat hračky na fantastické výlety, nechat je putovat časem, záleží jen na nich. Ať ale nezapomenou v závěru napsat, jak se daný zážitek hračce líbil, jestli se při něm bála, smála, měla z něj radost, nebo se už opravdu těšila domů. Učíme tak děti hodnotit situaci, budujeme empatii a vnímání vnitřního prožívání, které má svou váhu a platnost zrovna tak jako děje vnější.

Pokud jsou děti bezradné, poskytněte jim sérii návrhů, kam se může hračka vypravit, koho může potkat, co může ochutnat atd. Jako inspirační zdroj bude sloužit také vzájemné předčítání deníků v hodině a třeba četba dalších textů deníkové, dobrodružné a cestopisné literatury.

Řízené psaní

Samozřejmě je možné rozhodnout se pro řízenější formu deníku a zadávat deníkové úkoly hromadně. Například vymezit typ zážitku, který se bude v následujícím zápise zpracovávat (dnes se vaše hračka setká pod postelí s neznámým tvorem, dnes prožije dobrodružství na poušti). Tento přístup má výhodu, že ho lze dobře koordinovat s učivem z ostatních předmětů. Podle toho, co právě probíráme nebo čteme za knihy, volíme potom témata pro deník. Zadání ale musejí být vždy zajímavá a dostatečně široká, aby fantazii probouzela a ne naopak.

Tematické úkoly je také možné zadávat jen čas od času a po zbytek nechávat psát žáky volně – ovšem zvažte, zda pak specificky zadaný úkol některým dětem nenaruší koncepci jejich tvořeného příběhu, fantazijního světa, a nevezme jim tak chuť vymýšlet fikční osudy hračky dál. Potom je možná lepší dávat podobným zadáním pouze charakter doporučení.

Vzájemné předčítání a spolupráce

Jakmile si žáci psaní deníku osvojí a zvládnou prvních pár zápisů, během kterých si najdou určitý styl, je na čase uspořádat třídní prezentaci. Každé dítě na ni přinese svého maskota a představí ho ostatním – nejen jménem, ale zkusí ostatním přiblížit i jeho povahu, výrazné charakterové vlastnosti, záliby, chutě, zlozvyky atp. Potom přečte nějakou jeho příhodu.

Z deníků hraček pak necháváme žáky předčítat v hodinách pravidelně. To tvoří nejen přirozenou vzájemnou inspiraci, ale umožní nám to zadávat zábavné úkoly podporující spolupráci. Například vyhlásíme, že příští dobrodružství zažijí maskoti ve dvou, a necháme žáky, resp. jejich hračky, spolupracovat na epizodě ve dvojicích (maskoti se musejí v příběhu nejprve potkat, seznámit a pak jako kamarádi, ale třeba i soupeři, prožít společné dobrodružství).

Pokud nemáme v hodinách dostatek času na předčítání, je samozřejmě možné deníky vybírat, z textů volit vhodné příklady a přečíst ostatním alespoň pár úryvků z prací spolužáků. Na nich demonstrujeme, co se opravdu povedlo a kdo měl zajímavý nápad. Hrozí ovšem, že žáci při povinnosti texty odevzdávat začnou vnímat svůj deník víc jen jako „sešit pro psaní slohových cvičení“. Do deníků v žádném případě dětem nepíšeme, jsou to jejich autorské knihy!

Společný třídní maskot

Pro starší děti, které už dokáží pracovat více kolektivně, lze zvolit jednoho univerzálního třídního maskota, o kterém budou psát střídavě všichni žáci. Mohou si ho například ve zvoleném pořadí brát domů a zapisovat do putovního deníku jeden lineární barvitý osud, nebo mohou psát samostatné epizody všichni najednou na volné papíry, které se ve škole vloží do deníkových desek.

Výhodou je, že společný hrdina zvýší zájem o texty spolužáků, a pokud děti celý projekt zaujme, pomůže tmelit kolektiv. Když bude ovšem frekvence, ve které se jednotlivec dostane do kontaktu s maskotem, příliš nízká, hrozí, že děti brzy ztratí zájem. Proto je třeba tvořivými nápady projekt stále oživovat (maskot může mít například narozeniny, každý žák mu vyrobí originální přání a přijde mu dopředu oficiálně pogratulovat. Můžeme mu zazpívat a uspořádat malou párty.)

Deníky pro starší a pokročilé

Velmi podobný koncept může překvapivě dobře fungovat i na druhém stupni u výrazně starších žáků, jen je třeba projekt přizpůsobit a pojmout více jako recesi. Maskotem rozhodně nemůže být žádný plyšák, ale vyráběná bizarní postavička. Maskotovi potom místo papírového deníku založíme blog. Je to nejen velmi jednoduché a pro děti atraktivní, ale internetový deník s sebou přináší také mnoho praktických výhod. Žáci mohou být s maskotem libovolně často v kontaktu, mohou okamžitě reagovat, své články navzájem komentovat, hodnotit, přidávat k nim fotografie, mohou si maskota zařadit mezi své přátele na facebooku nebo takto „spřátelit“ několik podobných fikčních hrdinů. Fantazii se meze nekladou!

Nezapomeňte projekt čas od času komentovat a vyhodnocovat.

Inspirační zdroje pro výuku:

Dětské knihy postavené na konceptu deníku či cestopisu:

• Filipovicová, Zlata; Challangerová, Melanie: Umlčené hlasy. Vyšehrad 2008.
• Kinney, Jeff: Deník malého poseroutky. Albatros 2009.
• Swift, Jonathan: Gulliverovy cesty. Albatros 2004.
• Townsendová, Sue: Tajný deník Adriana Molea. Mladá fornta 2003.
• Zapletalová, Marta: Editin deník. Daranus 2006.

Dětské knihy postavené na konceptu oživených hraček:

• Milne, A. A.: Medvídek Pú. Albatros 2008.
• Mrázková, Daisy: Můj medvěd Flóra. Baobab 2007.
• Svěrá, Jan: Kuky se vrací. Mladá fronta 2010.
• Šrámková, Jana: Putování žabáka Filemona. Labyrint 2010.

Inspiraci, jak dětem koncept deníku a cestopisu přiblížit, najdete na webu Šotkoviny:

http://sotkoviny.cz/spisovatelem-hrave/denicek
http://sotkoviny.cz/spisovatelem-hrave/cestopis

Hodnocení článku

1 smajlík2 smajlíci3 smajlíci4 smajlíci5 smajlíků (2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Ukládám ... Ukládám ...
 
 

Související články

Zatím nejsou žádné komentáře

Můžete vložit úplně první komentář.

Napište komentář

Pro psaní komentářů se musíte Přihlásit případně Zaregistrovat, pokud ještě nemáte svůj účet.