Příprava na vyučování: Pohádky se smutným koncem

Lenka Reichlová, 4. 11. (2011), Tvůrčí psaní - Tipy do výuky , 6 403 zobrazení

Proč je Andersen považován za jednoho z nějvětších pohádkářů, když jeho příběhy končí špatně? Jsou to ještě vůbec pohádky? V přípravě Lenky Reichlové uvidíte, že je dobré se takovými otázkami zabývat už na prvním stupni základní školy a že tyto analýzy pohádek mohou být výborným východiskem pro tvůrčí práci žáků.

Vzdělávací oblast, obor, průřezové téma nebo vyučovací předmět:

  • Jazyk a jazyková komunikace – Český jazyk

Ročník:

  • 4. ročník

Jeden cíl základního vzdělávání, kterého je ve vyučovací jednotce dosahováno:

  • (2) Podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů.

Jedna klíčová kompetence, která je rozvíjena ve vyučovací jednotce:

  • Kompetence k řešení problému: [žák] vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému

Použité metody:

  • Brainstorming, tvořivé psaní (vytváření alternativního konce příběhu, psaní příběhu se špatným koncem)

Podrobný popis vyučovací jednotky:

Cíl vyučovací jednotky:

  • Žáci analyzují typické znaky pohádek a odhalí, jaké z těchto znaků postrádají Andersenovy pohádky. Vytvoří alternativní konec pohádky. Napíší vlastní pohádku se špatným koncem.

Nejvyšší hladina Bloomovy taxonomie kognitivních cílů, které je dosahováno:

  • Syntéza

Očekávaný výstup vzdělávacího oboru:

  • [žák] volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma.

Učivo:

  • Typické znaky pohádek, Andersenovy pohádky

Rozsah vyučovací jednotky:

  • 2 vyučovací hodiny

Poznámka:

  • Tento úkol je možné tematicky směřovat na začátek dubna, kdy je výročí narození spisovatele H. Ch. Andersena. Žáci chodí na tzv. Noc s Andersenem do městských knihoven, kde přespávají a čtou knihy. Po jedné takové noci se mě žáci zeptali, jak je možné, že v pohádce Holčička se sirkami dívka uhořela, když jí měla přece pomoct nějaká hodná víla a pohádka měla skončit šťastně. Uvědomila jsem si, jak mají děti jasně vyhraněné představy o pohádce. Celý život jim vštěpujeme názor, že pohádky končí šťastně, že zlo je potrestáno, dobro zvítězí a ze špatného člověka se stane dobrý. Děti nemají cit pro výjimky z pravidla, pro ojedinělé jevy, proto byly překvapené. Přitom ani pohádka O kohoutkovi a slepičce či O mořské víle nekončí v mnoha zpracováních zrovna happyendem. Proto jsem vytvořila přípravu, ve které vycházím z definice pohádky, jak ji děti znají, a poté se ji snažím obohatit. Cílem není popřít to, co děti znají, ale trošku jim rozšířit obzor.

Průběh vyučování:

1) V úvodu hodiny se zeptám třídy, jaké jsou znaky pohádky. Jak poznáte pohádku? Využívám metody brainstormingu. Nápady píšu na tabuli. Důležité je, aby z řad žáků zaznělo, že pohádky končí šťastně a že se v nich vyskytují nadpřirozené bytosti, čímž se odlišují od jiných žánrů.

2) Poté uzavřu debatu, zatím nic nehodnotím ani nekomentuji, tabuli nechám žákům na očích. Každý žák (dvojice) dostane knihu a následuje společné čtení Andersenovy pohádky Holčička se sirkami.

3) Po přečtení řeknu, že jsme četli pohádku, ale nějaký znak, o kterém jsme si před chvílí říkali, že je pro pohádku určující, tento příběh nenaplňuje. Žáci se snaží odhalit, o jaký znak jde. Po odhalení vysvětluji, že i když pohádky končívají obvykle šťastně a je to pro ně typické, máme tu autora, kterého za pohádkáře považujeme a je svými pohádkami dokonce velmi známý, a přitom jeho pohádky končívají často hodně smutně. Píše také pohádky pro dospělé, o lidských osudech. Vysvětlím, že když pohádky začaly vznikat, nebyly určené vůbec pro děti, ale hlavně pro dospělé. Až časem se začaly uzpůsobovat pro děti, často aby je nějak poučily, nebo varovaly. Až později se pohádky tvoří téměř už jenom pro ně a s dobrým a veselým koncem. Snažím se dětem vysvětlit, že i když se obecně říká, že pohádka rovná se šťastný konec, může se najít i nějaká výjimka. (Znáte pořekadlo, že výjimka potvrzuje pravidlo?) Také přece říkáme, že lidé mají dvě nohy a jednu hlavu, i když víme o lidech, kteří mají nohu jen jednu, nebo se narodí siamská dvojčata. Přesto toto pravidlo platí. Zkrátka chci, aby žáci věděli, že ne všechno je jasně dané a často se může objevit nějaká změna nebo výjimka.

4) Ukazuji žákům výjimečnost Andersena. Samozřejmě si můžeme říct, že se v případě jeho textů již nejedná o pohádky, ale zkrátka o povídky. Ale pokud se Andersenova kniha jmenuje Pohádky, jistě v tom je nějaký záměr. Navíc jeho příběhy nesou spoustu dalších rysů pro pohádku charakteristických (postavy, motivy, atmosféra).

5) Ptám se na otázky ohledně děje textu Holčička se sirkami. Proč musela holčička sirky prodávat, z jaké rodiny pocházela, zda měla šťastný život, po čem toužila, co znamenaly jednotlivé sirky, jak umřela, apod. Dále se ptám, zda se příběh odehrává v pohádkovém prostředí, nebo v obyčejném světě lidí, jestli v pohádce vystupovaly pohádkové postavy, jestli tu pomohlo nějaké kouzlo apod. Společně podle tabule porovnáváme text se znaky pohádek. Žáci sami říkají, jaké rozdíly našli.

6) Ptám se, jak by třeba mohla pohádka skončit, aby měla šťastný závěr. Nechám žákům čas na přemýšlení a povzbudím je, aby si zapsali několik poznámek nebo vět. Poté si nápady čteme a společně hodnotíme, jestli jsou realistické, či ryze pohádkové.

7) Následuje četba další Andersenovy pohádky (např. Císařovy nové šaty, Cínový vojáček), buď jen zkrácené verze, nebo celé pohádky. Po čtení se ovšem už nevyptávám já, ale nechávám o pohádce žáky mluvit co nejdéle samotné – o rozdílech od klasické pohádky, o postavách, o celém ději. Diskuzi pouze lehce moderuji.

8 ) Zeptám se dětí, zda zažily někdy ve svém životě něco zvláštního, jestli jim pomohlo nebo ublížilo něco zázračného. Mluvíme o tom, zda někdy doufali, že něco dobře dopadne, a ono to pak skončilo špatně. Zda se setkali s někým, kdo jim vyprávěl nějakou smutnou příhodu ze života. Řeknu jim svou příhodu z dětství: „Když jsem byla jako dítě na tábornické stezce odvahy, moc jsem se bála tmy. Nechtěla jsem jít v noci do lesa, chtěla jsem brečet a utéct. Nicméně jsem se do lesa musela vydat a dojít až k cíli. Bez baterky. Šla jsem potichu, srdce mi tlouklo, sedla jsem si na pařez a raději jsem čekala, až ke mně dojde někdo další ze skupiny. Seděla jsem, a když jsem se podívala před sebe, nějaké světýlko na mě zablikalo oranžovou barvou. Chtěla jsem to světýlko chytit, a tak jsem se za ním rozběhla, i když tudy žádná cesta nevedla. Myslela jsem si, že mi chce pomoci nějaká hodná bludička s lucernou. Úplně jsem zapomněla na svůj strach a najednou jsem byla v potoce. Ona to totiž nebyla žádná hodná bludička, ale nádherně zbarvený měsíc, který se odrážel ve vodě. Za pár chvil ke mně přiběhla paní vychovatelka, vytáhla mě z vody, odnesla do postele a já z té chladné vody dostala chřipku.“

9) Tak jako můj příběh nedopadl nejšťastněji, nedopadlo určitě mnoho jiných dalších. Vybídnu žáky, aby sami napsali pohádku (nebo příběh) o lidech, zvířatech nebo nějakých postavách, která má smutný děj či závěr, nebo zkrátka nedopadne tak, jak postavy doufají. Text může být samozřejmě vymyšlený. Důležité je zkusit vymyslet poučení nebo radu, jak by se tomuto konci dalo zabránit nebo mu předejít. Ptám se žáků, jaká rada by mohla být u mého příběhu. (Například: nevěřit na bludičky, nebýt bojácná, neuhýbat z cesty, počkat nebo volat o pomoc. Kdybych něco z toho udělala, nemusela bych odjet z tábora domů a mít chřipku.)

10) Nyní už žáci píší v tichosti v lavicích. Čas jim nechám podle potřeby. Následuje představení jednotlivých příběhů před tabulí. Chválím především snahu a dobrý nápad. Práce vyvěsím na nástěnku.

11) Do sešitu si zapíšeme krátký zápisek z hodiny o obecných znacích pohádek i o výjimečném autorovi H. Ch. Andersenovi.

Reflexe vyučovací jednotky:

  • Cíl, totiž napsání pohádky se smutným závěrem či dějem a s poučením na konci, byl splněn. Některé práce byly opravdu výborné, až překvapující, jiné samozřejmě o poznání slabší. Příběhy byly rozličné, například o dívce, která dostala pětku na vysvědčení a bála se jít domů, proto zůstala v hlubokém lese, kde neměla co jíst a umřela. Jiný příběh byl o ufonech, kteří se svou nenávistí vzájemně vyhubili.
  • Žáci byli překvapeni, že jsou pohádky i pro dospělé a o dospělých, o lidských osudech a o smutných koncích.
  • Zpočátku se žákům do psaní moc nechtělo, jelikož neměli nápady, ale po pár minutách se rozepsali. Hodina i pohádky spolužáků se jim líbily.

Použitá literatura:

  • Andersen, H. Ch.: Nejkrásnější pohádky, REBO, 2004

Přílohy:

  Ukázka výborné práce žáka 4. třídy (O gumové kachničce) a průměrné práce žáka 4. třídy (Nepořádná Anička) (261,0 kB, 1 290 stažení)

Hodnocení článku

1 smajlík2 smajlíci3 smajlíci4 smajlíci5 smajlíků (5 hlasů, průměr: 4,40 z 5)
Ukládám ... Ukládám ...
 
 

Související články

Zatím nejsou žádné komentáře

Můžete vložit úplně první komentář.

Napište komentář

Pro psaní komentářů se musíte Přihlásit případně Zaregistrovat, pokud ještě nemáte svůj účet.