Děti, čas a internet

Dalibor Dudek, 3. 8. (2010), Mediální výchova - Tipy do výuky , 4 805 zobrazení

Psycholog a soudní znalec Slavomil Hubálek použil v souvislosti s tématem děti a internet příměr: „Nůž je také buď užitečný předmět, nebo nebezpečná zbraň.“ Podívejme se tedy, jak naše děti internet využívají, a naučme je rozlišovat mezi tím, kdy tak činí ke svému prospěchu, a kdy už nikoli.

Od šedesátých let, kdy se začaly navzájem propojovat nejdůležitější vojenské, vládní a vědecké počítače, uplynula řada let. To hlavní však zůstává. Nejčastějším využitím této sítě byla elektronická pošta a kromě vědeckých konferencí se objevily i konference pro zábavu. První www služba přišla roku 1990 a o tři roky později začal výrazný nárůst obliby internetu. Jeho uživatel má možnost číst denní tisk, nakupovat, provádět bankovní operace, pracovat na dálku doma, ale také diskutovat a bavit se.

Internet nabízí komunikaci bez předsudků. Podle průzkumů jsou v Severní Americe lidé na internetu především z důvodu komunikace, dále kvůli informacím, následně pro zábavu a nakupování. Nevím, zda by si u nás informace a zábava neprohodily místo.

My jsme hovořili na téma internet s žáky devátého ročníku základní školy. Uvádějí, že výhodou internetu je především jeho rychlý přístup k informacím, snadné ovládání, elektronický obchod, elektronické bankovnictví a možnost prezentace a komunikace. Za nevýhody pak považují obtížné ověření kvality informace, možnost zneužití osobních údajů, internetový terorismus, počítačová špionáž, dostupnost informací o drogách či výrobě bomby, návyk na internet – především prostřednictvím her. A také to, že jej nemají všichni. Anonymita může být výhodou i nevýhodou. Důležité je, že naprostá většina informací na internetu je v angličtině (tady se žáci nemohou shodnout, zda jde o výhodu, či nikoli).

Komunikace je žáky vnímána jednoznačně jako výhoda. Ano, naše slova se ve zlomku vteřiny dostanou na druhou stranu planety a můžeme navázat řadu užitečných kontaktů. Potřebujeme k tomu však dvě až tři hodiny? To je průměrný čas, který tráví řada žáků 2. stupně základní školy denně na internetu. Anonymita – nikdo mne nevidí, nikdo neví, kolik mi je let, přivádí některé z nich do různých místností pro chatování, přičemž některé lákají potencionální uživatele slogany tytu „Hledáte nevěru? Flirtování bez konce.“ Ať již jde o stránky štěstí.cz, lidé.cz , či jiné, žáci tak často komunikují s lidmi, které vůbec neznají. Snad hledají někoho, s nímž by sdíleli své zájmy, sny a touhy, nebo jen vyhledávají únik z nudy. Na druhou stranu vyhledávání kontaktů přináší i naději, že nalezneme někoho, s nímž nás pojí společné zájmy a pozitivní hodnoty.

Komunikace na internetu je komunikací virtuální. Nejblíže se virtuálnímu vnímání světa žáci přibližují prostřednictvím počítačových her. Také u nich pravděpodobně tráví nejvíce času. Hry se neřídí pravidly reálného světa, hráči tudíž aplikují virtuální strategie a komunikují s virtuálními spoluhráči možná na druhé straně planety. Je podstatné, zda jsou natolik vyspělí, aby dokázali odlišit od sebe jednotlivé světy. A zda se nestanou závislými. Jakákoli závislost dává totiž ještě větší šanci manipulacím různých duševních parazitů (a všudypřítomné reklamě).

Je velkou výzvou pro rodiče a vychovatele vést děti k zodpovědnosti za sebe, za svůj čas. České děti tráví na internetu či u televize řadu hodin denně. Co je to proti času, kdy jsou na kroužku nebo sportují? Jak dobře by ovládaly cizí jazyk, pokud by k tomu využily jen část takového času? Učme je šetřit takto tráveným časem. Učme děti ptát se: co bych v tomto čase mohl(a) dělat zábavného i užitečného pro sebe? Co mi takto získaný čas může přinést? Jiná otázka může znít: jak moc důvěřuji internetu a co mi o mně prozradil? Významný francouzský sociolog kultury a médií Ignatio Ramonet nás upozorňuje ve své knize Tyranie médií na fakt, že bohem přítomné éry je veřejné mínění, tento bůh si žádá zábavu a tu mu zprostředkovávají média. Nenechme děti, aby je média ovládla. Nabízejme jim pro část hodin, které věnují médiím, alternativní program.

Zdroje:

• Sborník příspěvků: 14. konference Člověk a média, Hnutí fokoláre, 2009
• Ramonet, Ignatio: Tyranie médií, Mladá fronta, Praha, 2003

Hodnocení článku

1 smajlík2 smajlíci3 smajlíci4 smajlíci5 smajlíků (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Ukládám ... Ukládám ...
 
 

Související články

Zatím nejsou žádné komentáře

Můžete vložit úplně první komentář.

Napište komentář

Pro psaní komentářů se musíte Přihlásit případně Zaregistrovat, pokud ještě nemáte svůj účet.