Čtenářská gramotnost a projektové vyučování

Předchůdcem fotoaparátu byla camera obscura, temná místnost, do níž vstupovalo světlo malým otvorem a malovalo převrácený obraz na její protější stěnu. Zkuste si sestrojit přenosný model – dírkovou komoru, pomůže vám porozumět tomu, jak vzniká fotografie. Návod naleznete v tomto článku.

Nic nového pod Sluncem

Foto: Dalibor Dudek

Již v 5. století př. n. l. čínský filozof Mo Ti popsal vznik obrazu po průchodu světla malým otvorem. Věděl, že předměty odrážejí světlo všemi směry a že světlo odražené od horní části předmětu se zobrazí na spodní části obrazu.

Arabský astronom Abu Ali al-Hasan se v 10. století zabýval lomem a odrazem světla. Při svých výzkumech použil desku s dírkou, před kterou postavil do řady svíčky. Jejich obraz se promítal na druhé straně desky. Zakrýváním svíček zjistil, že obraz pravé svíčky se promítne nalevo a odvodil tak, že světlo se šíří přímočaře.

O pět století později popsal Leonardo da Vinci ve svém spisu Codex Atlanticus praktické pokusy s využitím jevu, který nazval camera obscura (lat. temná komora). Na jejich základě odvodil některé zákonitosti perspektivy.

Dominikánský mnich Egnatio Danti v 16. století pomocí dírky, kterou procházel obraz Slunce na podlahu, a poledníku vsazeného do podlahy baziliky Sv. Petra v Bologni, dokázal, že jarní rovnodennost nastala o několik dnů dříve, než nabízel kalendář. Výsledky svého bádání předložil papeži Řehořovi XIII. Papež na základě tohoto zjištění upravil stávající juliánský kalendář a vznikl tak kalendář gregoriánský, který užíváme dodnes.

Významný astronom Johannes Kepler v následujícím století sestrojil přenosnou verzi camery obscury, která se stala často užívanou pomůckou malířů. Historikové umění uvádějí jako velmi pravděpodobný příklad malíře využívajícího cameru obscuru holandského geniálního umělce Jana Vermmeera van Delft. Dokonce byla provedena srovnání efektů perspektivy a světla některých jeho obrazů s tím, co v místě jeho atelieru zaznamenala camera obscura.

V 19. století se zatemněné místnosti určené k pozorování obrazů stavěly pro zábavu. Některé působí dodnes. Camera obscura je například významnou atrakcí Edinburghu, a to již od roku 1853! Více informací: http://www.camera-obscura.co.uk/index.asp.

Jak si vyrobit dírkovou komoru

Věci kolem sebe vidíme díky tomu, že odrážejí světlo, které na ně dopadá. A světlo, jak již dokázal arabský astronom Abu Ali al-Hasan, se šíří vzduchem přímočaře. Vnikne-li světlo do našich očí, utvoří vjem pozorované věci. Podobně je tomu u dírkové kamery; jen výsledný obraz, který namalují světelné paprsky, je zde převrácený.

Jak si takovou dírkovou kameru jednoduše zhotovit? Budete potřebovat menší lepenkovou krabici, nůžky, lepicí pásku, transparentní pergamenový papír (4 listy formátu A4 stojí kolem 70 korun), alobal, svíčku, špendlík a zápalky.

U lepenkové krabice odstřihněte jednu stěnu. Na její místo přilepte lepicí páskou pergamenový papír. Uprostřed protější stěny vystřihněte malý otvor a přelepte jej alobalem. Do středu alobalu propíchněte otvor špendlíkem (pokud by otvor nebyl dostatečně malý, obraz na protější stěně by byl rozmazaný). Zatemněte místnost a zapalte svíčku. Přiložte ji před otvor po špendlíku. Na pergamenu se ukáže obrácený obraz plamene svíčky.

Od dírky komory k objektivu

Fotoaparát má namísto špendlíkové dírky objektiv. Ten obsahuje soustavu vybroušených čoček. Při průchodu objektivem se světlo v čočkách ohýbá pod přesně vypočtenými úhly. Ve srovnání se špendlíkovou dírkou nabízí objektiv výrazně ostřejší obraz.

Princip fungování objektivu si můžete jednoduše demonstrovat za pomoci listu papíru, lupy a okna. Okno a venkovní obraz za oknem se promítnou skrze lupu na list papíru (vzhůru nohama). Při změně vzdálenosti lupy od papíru si můžete ukázat princip zaostřování. Dejte však pozor na vznícení papíru!

Součástí objektivu jsou clona a závěrka. Clona spolu se závěrkou umožňují průniku potřebného množství světla. Clona umožňuje měnit velikost otvoru, kterým proniká světlo. Funguje podobně jako zornice lidského oka – ostré světlo zornici zmenšuje a naopak. Fotograf používá větší clonové číslo při výrazném osvětlení. Závěrka umožňuje vpouštět světlo v pouhých zlomcích vteřiny; jen pokud je nedostatek světla, závěrka zůstane otevřena déle.

Podrobně se clonou, časem i ostrostí zabývají první tři video lekce kurzu Základy fotografování, realizované v rámci projektu PhotoTV.cz. Výukový portál PHOTO TV byl oficiálně spuštěn 1. září 2010 a nabízí desítky video lekcí pro začínající fotografy, každou v rozsahu cca 10 minut. Vzhledem k jejich délce lze začlenit některou z nabízených lekcí vhodně do výuky.

Zdroje:

• Bakštein, Zdenek: Camera obscura v praxi: http://www.zzz.cz/bednax/index.php/5010
• Haines, George: Naučte se fotografovat, Blesk, Ostrava, 2000
• Macenauer, Andrej: FotoŠkola – Začínáme: Jak funguje fotoaparát – Lekce 5: http://www.fotoaparat.cz/article/5004/1
• Kurz – Základy fotografování: http://www.phototv.cz/index.php?page=catal&group=2

Další díly seriálu a související články:

• Fotografie – 2. díl – Fotomanipulace aneb Tisíc a jeden klam fotografie: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-casopisy/fotografie-2
• Náš časopis 2010 – 3. díl – Fotografie a foto příběh: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-soutez-casopisy/nas-casopis-3

Hodnocení článku

(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

 Ukládám ...