Tajemná PISA – České školství v mezinárodním srovnání

Radek Sárközi, 9. 9. (2010), Čtenářská gramotnost - Inspirace ze zahraničí , 5 146 zobrazení

V průzkumu PISA 2006 zaměřeném na čtenářskou gramotnost čeští žáci propadli. V matematické a přírodovědné gramotnosti se sice zhoršují, ale nejsou na tom zatím špatně. Nebo je tomu jinak?

Falešné sebevědomí

Většina učitelů i občanů považuje české školství za kvalitní. Dokonce tvrdí, že české školství bylo kvalitní vždy (i před rokem 1989) a dnešní školy mají na co navazovat…

Můj názor je, že české školství bylo v roce 1989 přibližně stejně kvalitní, jak kvalitní byla péče komunistické vlády o ekologii (Československo bylo jednou z nejznečistěnějších zemí na světě v oblasti ovzduší, řek i lesů…), jak kvalitní byla péče o historické památky (chátrající centra měst, hrady i zámky…), jak kvalitní byly služby (otrávené zamračené prodavačky, fronty na nedostatkové zboží, poloprázdné obchody, zahraniční zboží pouze v Tuzexu za speciální poukázky…) nebo jak kvalitní bylo fungování demokratických institucí (porušování základních lidských práv a svobod, volby nevolby, závislé soudy atd.)…

Dnes už považujeme za samozřejmost, že se centra měst blýskají novými fasádami, většina historických památek prošla rekonstrukcí, životní prostředí se výrazně zlepšilo, obchody jsou plné zboží, prodavačky příjemnější, služby profesionálnější a všeobecně dostupné i demokratické instituce fungují dobře. Také školství se v lecčems zlepšilo. Pozitivní posun za posledních 20 let vidíme na každém kroku!

Z mezinárodních výzkumů ale vyplývá, že české školství má před sebou ještě dlouhou cestu, aby se mohlo vyrovnat tradičním demokraciím (starším členským státům Evropské unie) či nejvyspělejším státům sdruženým v OECD. Podívejme se na některá data, která realisticky vypovídají o tom, jak na tom české školství je (vycházím z průzkumů PISA, TIMSS, IALS, SIALS, Education at a Glance a dalších):

PISA – přírodovědná gramotnost

V roce 2006 proběhlo šetření PISA, které se zaměřilo na přírodovědnou gramotnost patnáctiletých žáků. Nedávno byly zveřejněny podrobné výsledky tohoto mezinárodního výzkumu. Jak si vedli čeští žáci? V médiích panuje obecné mínění, že velmi dobře. Skutečně – čeští žáci se umístili na 15. místě (z 57 zemí OECD) a jejich výsledky byly označeny za nadprůměrné (pouze 9 zemí se umístilo statisticky významně lépe – z postkomunistických států je mezi nimi jen Estonsko, žebříčku tradičně vévodí Finsko).

I v minulých šetřeních PISA jsme dopadli obdobně dobře. Kde hledat příčinu? Zřejmě v kvalitní výuce přírodovědných předmětů na českých školách… Šetření PISA a TIMSS zjišťovalo i tyto aspekty:

Na otázku „Předvádí učitel žákům demonstrační pokusy?“ odpovědělo kladně jen 19% respondentů z ČR, zatímco průměr OECD činí 34% (v Německu je to 52%). 36% českých žáků odpovědělo „nikdy“ nebo „téměř nikdy“.

Na dotaz „Provádějí žáci praktické pokusy v laboratoři?“ opovědělo kladně 9% respondentů z ČR, zatímco průměr OECD je 22% (v Dánsku je to 61%). 42% českých žáků odpovědělo „nikdy“ nebo „téměř nikdy“.

„Vyžaduje učitel od žáků, aby navrhli, jak by se přírodovědné otázky daly zkoumat v laboratoři?“ Na tuto otázku odpovědělo kladně 10% respondentů z ČR, zatímco průměr OECD činí 22% (v Dánsku je to 51%). 58% českých žáků odpovědělo „nikdy“ nebo „téměř nikdy“.

„Využívá učitel přírodních věd k tomu, aby žákům pomohl porozumět světu mimo školu?“ Na tento dotaz odpovědělo kladně 27% respondentů z ČR, zatímco průměr OECD je 38% (v USA je to 58%). 26% českých žáků odpovědělo „nikdy“ nebo „téměř nikdy“.

„Chce učitel od žáků, aby přírodovědné poznatky aplikovali na problémy, se kterými se setkávají v každodenním životě?“ Na tuto otázku odpovědělo kladně 22% respondentů z ČR, zatímco průměr OECD činí 28% (v USA je to 49%). 31% českých žáků odpovědělo „nikdy“ nebo „téměř nikdy“.

Citované otázky nám mohou pomoci lépe si uvědomit, co je podstatou výuky přírodovědné gramotnosti.

Education at a Glance

Jak je ale možné, že výuka na českých školách dopadla v těchto klíčových kvalitativních aspektech tak podprůměrně, zatímco čeští žáci dosáhli v šetření PISA nadprůměrných výsledků?

Odpověď musíme hledat v hodinové dotaci přírodovědných předmětů v učebních plánech. Srovnávací analýza Education at a Glance 2004 uvádí následující procentuální zastoupení přírodovědných předmětů v kurikulu základní školy: ČR = 19%; OECD = 9%.

Čeští žáci se tedy věnují přírodovědným předmětům mnohem extenzivněji (déle), než žáci v jiných zemích. Výsledky našich žáků nejsou odrazem kvalitní výuky, nýbrž jejího velkého rozsahu! (Musíme dodat, že na úkor jiných vyučovacích předmětů, například právě čtenářské gramotnosti…)

Výkony nejlepších absolventů českých škol

Toto zjištění potvrzuje další srovnávací analýza, která se zabývá tím, jak jsou úspěšní absolventi přírodovědných oborů v celoevropské konkurenci. Podle statistik Eurostatu z roku 2003 je „Počet registrovaných patentů k Evropskému patentovému úřadu (EPO) na jeden milion obyvatel“ následující (uvádím pouze státy zmíněné v předchozích odstavcích):

• ČR = 10,7
• Maďarsko = 19
• Slovinsko = 40,7
• USA = 169,8
• Rakousko = 174,2
• Dánsko = 309,9
• Německo = 309,9
• Finsko = 337,8
• Švédsko = 366,6

To je významné zjištění! Ukazuje, že kvalita výuky má vliv na budoucí hospodářskou prosperitu dané země. Česká republika nemá podle uvedených statistik příliš dobré vyhlídky…

Nerovnoměrná kvalita českých škol

Jedním z nejzávažnějších poznatků proběhlých šetření je informace, že české školy a jejich žáci se velmi zásadně liší v dosažených výsledcích. Máme velmi kvalitní školy (učitele, žáky), které posouvají výsledky vzhůru, ale také řadu nekvalitních, které je táhnou dolů… Zjištěný průměr je tedy odrazem velkého rozptylu a jeho vypovídací hodnota je vlastně velmi nízká. Ve Finsku, které je dáváno častokrát za příklad, tak diametrální rozdíly nevidíme. Dá se říci, že tam jsou všechny školy nadstandardně kvalitní…

Možná je na čase, aby se každý jednotlivý učitel přírodovědných předmětů zamyslel nad tím, jak jeho výuka přispívá k budování přírodovědné gramotnosti u jemu svěřených žáků a jakou budoucnost připravuje české ekonomice. Zda jeho hodiny táhnou české školství vzhůru, nebo ho stahují dolů…

Výdaje na české školství

Jedno významné srovnávací kritérium jsem dosud neuvedl – jsou to výdaje na školství v poměru k HDP. Zatímco průměr zemí OECD přesahuje 6% (tolik dává na školství třeba Polsko), Česká republika investuje do vzdělávání budoucích generací necelých 5%. Jsou ovšem státy, které dávají na školství mnohem více – například u Irska, Dánska a USA jde o více než 7%.

Když jsem psal, že po roce 1989 nastalo velké zlepšení v oblasti životního prostředí, památek, služeb či demokracie, neuvedl jsem, že toho bylo dosaženo masivními investicemi do těchto oblastí. Odsiřovaly se tepelné elektrárny, stavěly čističky odpadních vod, opravovaly se fasády, přišli k nám zahraniční investoři. I příspěvky na provoz parlamentních stran nás stojí nemalé částky z vybraných daní… České školství se bohužel masivního přílivu financí nedočkalo. A pokud k němu nedojde, nemůžeme žádné výrazné zlepšení očekávat!

Zdroje:

• Matějů, Petr; Straková Jana: Na cestě ke znalostní společnosti, Část první: Kde jsme…?, ISEA, Praha 2005
• Palečková, Jana a kol.: Hlavní zjištění výzkumu PISA 2006, Poradí si žáci s přírodními vědami?, UIV, Praha 2007
• PISA 2006: http://www.uiv.cz/clanek/240/1869
• UIV a PISA: http://www.uiv.cz/hledani/0//PISA

Hodnocení článku

1 smajlík2 smajlíci3 smajlíci4 smajlíci5 smajlíků (2 hlasů, průměr: 4,50 z 5)
Ukládám ... Ukládám ...
 
 

Související články

Zatím nejsou žádné komentáře

Můžete vložit úplně první komentář.

Napište komentář

Pro psaní komentářů se musíte Přihlásit případně Zaregistrovat, pokud ještě nemáte svůj účet.