Edice Čti+ – 3. díl – Příběh malého delfína

Tereza Srpová, 19. 1. (2011), Čtenářská gramotnost - Tipy do výuky , 6 701 zobrazení

Edice Čti+ nabízí i knížky pro první čtení, tedy pro šesti až sedmileté žáčky, kteří už umí číst slova a věty, ale činí jim potíže soustředit se na význam přečteného textu. Podívejme se, jak způsob, kterým je určitá kniha uspořádána, pomáhá dětem k porozumění textu. Jak se knihám daří udržet zájem dětí? A čím může ještě učitel žákům pomoci, aby přemýšleli o tom, co právě čtou?

Horizontální členění textu

pribeh_maleho_delfinaZajímavé téma (zvířata, děti, kouzla…), malý rozsah textu, velká písmena, atraktivní vzhled (fotografie, obrázky, barevnost), to jsou atributy, které by měla splňovat každá kniha určená žákům prvních tříd. Příběh malého delfína nabízí ještě o něco více. Seznamuje žáky s horizontálním členěním textu na obsah, kapitoly, slovník a rejstřík. Že se vám to zdá pro prvňáčky příliš náročné? Podívejme se do knížečky a zjistíme, že toto jednoduché členění může dětem při čtení naopak pomoci. Obsah čítá jen pět položek, ve slovníku jsou vysvětlena tři slova a v rejstříku nalezneme čtyři klíčová slova.

Pracujme s knihou tak, aby žáci sami objevili účel těchto částí knihy. Ukažme žákům stránku s obsahem a nechme je určit, co znamenají čísla na koncích řádků. Ptejme se jich, k čemu by mohli takovýto obsah v knize využít. Obdobně pracujme i se slovníkem a rejstříkem. Rejstřík nejspíše bude pro žáky největším oříškem. Jeho funkci žáci pravděpodobně odhalí až po přečtení knihy. Můžeme je navést např. otázkou: Co se píše v knize o rybářském vlasci? Jakmile žáci odpovědí, zeptáme se jich, jak k odpovědi dospěli, co k získání odpovědi využili. Možná si to pamatovali, možná museli knihu prolistovat a očima hledat ono sousloví, možná dokonce museli celou knihu znovu přečíst. A přitom by jim mohl pomoci právě onen rejstřík, který spojení rybářský vlasec obsahuje. Zde je dobré poznamenat, že se rejstřík používá převážně v knihách naučných, tedy v těch, ze kterých bychom se měli dozvědět nějaké nové informace.

Aktivity před čtením

Je důležité, aby byli zejména ti nejmenší žáci na čtení připraveni. Můžeme se pokusit vytvořit atmosféru pro čtení zapojením více smyslů. Žákům pustíme třeba nahrávku se zvuky moře, kde jsou výrazně slyšet hlasy delfínů (ke stažení ukázka např. na http://www.rolandsante.cz/?lang=cz&pg_id=16&what=edice), a necháme je při tom volně kreslit to, co slyší. Poté, co s žáky odhalíme zvíře, jež vydává tak zvláštní zvuky, můžeme si navzájem vyprávět příběhy, které jsme už o delfínech slyšeli nebo viděli. Ptáme se, jestli mají děti delfíny rády a co se jim na nich líbí. (Abychom zjistili, co žáci o tématu vědí, nemusíme se jich na to ptát explicitně.) Děti také mohou mluvit o tom, jaký příběh by si tentokrát o delfínovi chtěly přečíst.

Děti kladou otázky

Při čtení můžeme využít jednu ze strategií, kterou děti přirozeně používají pro poznávání světa kolem sebe. Je to kladení otázek. Děti se přeci stále na něco ptají. Zajímá je, proč je dědeček tak starý, co je to floutek, kde jsou Prčice… To jen my dospělí je od této jejich přirozenosti postupně odrazujeme.

Neměli bychom však schopnosti žáků přeceňovat. Zkusme proto tuto strategii modelovat na první kapitole knihy, ukažme žákům, jak přemýšlíme my, jaké otázky si při čtení klademe. Dočteme se zde například, že delfíni jsou hravá zvířata, která žijí v moři. Já si kladu otázku: Proč žijí delfíni v moři? Otázku si zapíšu a mohu si na ni zkusit i odpovědět: Delfín je velký, moře je velké, tak aby měl delfín dost prostoru pro hraní. Třeba v takové řece by mu bylo těsno. Ale jsou i veliké řeky a jezera… To ona se mu asi líbí ta slaná voda. Taky je asi v moři dost potravy, kterou se živí. Čím se ale vlastně delfín živí? Rybami? Zkusím číst dál a možná se to dozvím.

Ve druhé kapitole už můžeme pokládání otázek nechat na žácích, ptát by se však měli před celou třídou a otázky budeme společně zapisovat. Žákům pomáháme, aby se ptali i na podstatné věci, zvláštní ocenění si zaslouží žáci, kteří položí otázky jdoucí za text. Nevýhodou pro nás pravděpodobně bude, že žáci na své otázky většinou nenaleznou odpovědi v textu. Text totiž není natolik obsáhlý, aby mohl všechny všetečné dětské dotazy zodpovědět. Učitel tedy musí mít o tématu leccos nastudováno a na závěr alespoň některé skutečnosti osvětlit. Může čekat otázky typu: Jak dlouho delfíni vydrží pod vodou bez nádechu? Čím kojí svá mláďata? Jak dlouho žijí?

Aktivity po čtení

Samotná kniha nabízí na poslední stránce krátký kvíz k ověření znalostí o delfínech. Domnívám se však, že vyplnění kvízu nestačí. Žáci by si na závěr sami měli rozhodnout, co je pro ně podstatné, co by si měli pamatovat. Proto je po přečtení textu důležité nechat žáky přemýšlet, co zajímavého se dozvěděli. Pomůžeme jim třeba úkolem, ve kterém mají srovnat člověka s delfínem. Ptáme se: Co všechno máš společného s delfínem? Můžeme také žáky nechat formulovat větu, ve které ostatním sdělí, co nejzajímavějšího se o delfínovi dnes dozvěděli. Věta by mohla začínat: Z Příběhu o delfínovi si chci pamatovat, že…

Zdroj:

• Evans, L.: Příběh malého delfína, Fraus, Plzeň 2008
• Edice Čti+: http://www.ctiplus.cz

Další díl seriálu:

• Edice Čti+ – 2. díl – Vyprávění nestatečného rytíře: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/ctenarska-gramotnost/cg-tipy/edice-cti-2
• Edice Čti+ – 4. díl – Světlo: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/ctenarska-gramotnost/cg-tipy/edice-cti-4

Hodnocení článku

1 smajlík2 smajlíci3 smajlíci4 smajlíci5 smajlíků (3 hlasů, průměr: 3,33 z 5)
Ukládám ... Ukládám ...
 
 

Související články

Zatím nejsou žádné komentáře

Můžete vložit úplně první komentář.

Napište komentář

Pro psaní komentářů se musíte Přihlásit případně Zaregistrovat, pokud ještě nemáte svůj účet.