Jak na scénář – 1. díl – Co je dobré vědět před psaním scénáře

Petr Procházka, 25. 2. (2011), Mediální výchova - Film , 18 590 zobrazení

Než vezmeme do ruky kameru, je potřeba si vzít na pomoc papír a tužku. Každý námět k natáčení, ať už jde o prostou reportáž, dokument nebo hraný film, musí mít svůj vnitřní řád.

Scénář prodělával v historii filmu mnoho proměn. Nejprve byl základním popisem po sobě jdoucích scén a jednoduché, několikaobrazové příběhy prvních hraných filmů často scénář ani nepotřebovaly (dokonce ještě génius výpravného filmu D. W. Griffith točil svou mnohahodinovou Intoleranci bez scénáře). Potřeba zachytit budoucí film na papíře vznikla s delšími a dějově bohatšími filmy. V začátcích zvukového filmu se scénář podobal dramatům, jeho těžiště spočívalo v dialozích.

Časem se vyhranily dva rozdílné typy scénářů:
1) pevný – s podrobným popisem toho, co a jak je třeba natáčet
2) velmi volný – spočívající na tlumočení pocitů a napětí, jaké má divák při zhlédnutí filmu cítit.

Spor mezi zastánci „pevného“ a „emocionálního“ scénáře vyvrcholil na přelomu 20. a 30. let, kdy se oba výchozí typy propojily.

Ve „velkém“ filmovém průmyslu často finální verzi scénáře píší celé odborné týmy specialistů (např. rešeršér, dialogista, dramaturg, supervizor). S vývojem kinematografie a stavby filmu vůbec se někteří (i slavní) autoři pouštějí do experimentů bez „regulérního“ scénáře. Například slavné road-movie Dennise Hoppera Easy Rider z roku1969 točili tvůrci s 20stránkovou synopsí. V roce 1976 německý režisér Wim Wenders měl k natočení svého geniálního tříhodinového opus magnum Im Lauf der Zeit (V běhu času) pouhé 5stránkové exposé a scénář psal průběžně při natáčení. Stejně tak David Lynch při vzniku filmu Inland Empire (2006) netušil, jakým směrem se děj bude vyvíjet, a každý večer dával hercům 1-2 strany textu. U nás tuto praxi vyzkoušela Alice Nellis na svém posledním filmu Mammas and Pappas (2010).

Scénárista

Obrazovou fantazií nadaný člověk (nemusí být autorem námětu), který umí myslet v obrazech, musí mít při psaní scénáře vlastně před očima hotový film – jak budou vypadat jednotlivé scény na plátně, nikoli jen jaké pocity vzbudí při čtení. To je základní odlišení profese scenáristy a spisovatele. Scenárista nepotřebuje mít nikterak bohatou slovní zásobu a nesmí scénář zatěžovat poetickými popisy typu – Tu noc se Phil Marlowe cítil jako jednonohý tanečník po protančené noci. V hlavě měl tisíce rozbitých sklíček, jež řezaly k zešílení… – to už je práce režijního vedení herce na placu. Jen málo dobrých spisovatelů může být i dobrými scenáristy. Nejlépe se lze naučit psaní scénáře čtením množství realizovaných prací a jejich porovnáváním s natočeným výsledkem.

Námět (syžet)

Je první fáze literární přípravy filmu. Zachycuje stručný popis děje a prostředí (1-3 strany) jako myšlenkového východiska budoucího filmu. Slouží k vyjádření nápadu, případně prvotního oslovení režiséra a producenta. Neobsahuje přesné charakteristiky postav ani dialogy.

Filmová povídka

Jde o úvod do literárního scénáře s pojmenováním žánru, komplexnějším popsáním děje, prostředí i charakterů postav a základním dramatickým principem úvodu, stati a závěru. Obvykle má 10-30 stran. Pokud se nejedná o ryze experimentální snímek, filmová povídka již musí obsahovat příběh, tedy jakousi červenou nit, po které postavy, situace a celé drama poplyne.

Treatment (zpracování, líčení)

Je jedna z fází literární přípravy filmu. V některých případech se treatment píše místo filmové povídky (především u animovaného filmu). Treatment (nepřesně též scénosled) obsahuje přehled děje i s dialogy, rozčleněný na jednotlivé obrazy nebo scény. Z jejich řazení vyplývá nejen časové a vztahové řešení filmu, ale i logika vyprávění, jeho plynulost, odbočky v ději atd.

V další části se dostaneme k tomu, co tvoří praktický základ budoucího filmu a patří k řemeslu pravého scenáristy, tedy k fázi Literární scénář.

Zdroje:

• Michalek, B: Film – Umění ve vývoji, Panorama, Praha, 1980
• Toeplitz, K: Chaplinovo království, Mladá fronta, Praha, 1965
• Field, S: Jak napsat dobrý scénář, Rybka, Praha, 2007

Další díl seriálu:

• Jak na scénář – 2. díl – Literární scénář, jeho formy a dramaturgie: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-film/scenar-2

Hodnocení článku

1 smajlík2 smajlíci3 smajlíci4 smajlíci5 smajlíků (11 hlasů, průměr: 4,36 z 5)
Ukládám ... Ukládám ...
 
 

Související články

Zatím nejsou žádné komentáře

Můžete vložit úplně první komentář.

Napište komentář

Pro psaní komentářů se musíte Přihlásit případně Zaregistrovat, pokud ještě nemáte svůj účet.