Knihy k projektovému vyučováni – 2. díl – Učím s radostí. Zkušenosti – lekce – projekty

Radek Sárközi, 5. 7. (2010), Projektové vyučování - Zdroje k tématu , 4 854 zobrazení

Recenze na skvělou knihu Učím s radostí, Zkušenosti – lekce – projekty, kterou připravila společnými silami občanská sdružení Začít spolu a Kritické myšlení.

Vydáním knihy Učím s radostí si udělala radost dvě občanská sdružení zaměřená na inovace ve vzdělávání – Kritické myšlení a Step by Step. Nejedná se o ucelenou publikaci, ale o sborník velmi různorodých textů z pera 25 autorů. Jak podtitul knihy napovídá, setkáme se v ní především s praktickými zkušenostmi, lekcemi a projekty, nechybějí zde však ani teoretické sondy. Bohužel se v této publikaci sešlo příliš mnoho autorů a i jejich texty jsou značně nevyrovnané, proto bude mít většina učitelů, kteří neprošli vzdělávacími programy ani jednoho z obou sdružení, z četby knihy nejspíše trochu smíšené pocity…

Projekty sdružení Step by Step (http://www.sbscr.cz) i Kritické myšlení (http://www.kritickemysleni.cz) jsou již pedagogické veřejnosti dostatečně známé. Dá se říci, že jde o „tahouny“ inovací v českém školství. A nejen v českém, protože jsou to programy mezinárodní. Ne každý učitel ale měl tu možnost absolvovat některý z kurzů, které tato občanská sdružení pořádají. Proto mohou publikaci Učím s radostí využít jako jakousi ochutnávku metod a filozofie změn, které do školství vnášejí. To je asi největším přínosem knihy. Pokud jste tedy zatím neabsolvovali program Začít spolu nebo Čtením a psaním ke kritickému myšlení, ani nečtete časopis Kritické listy, určitě si knihu pořiďte.

Co v ní najdete? Reformní a inovativní projekty se na rozdíl od tradičního školství neorientují na učivo, ale na žáka. Tuto filozofii se snaží předat dál i autoři publikace. Dělají to buď teoretickými texty, nebo pomocí praktických rad a tipů.

Hana Košťálová vysvětluje tzv. třífázový model procesu učení, který je typický pro činnostní školu. Jistě všichni znáte tradiční triádu „motivace – výklad – shrnutí“, kterou budoucím učitelům vtloukají do hlav didaktici na pedagogických fakultách. Lektorka Kritického myšlení ale nabízí jiné pojetí výstavby vyučovací jednotky: evokace – uvědomění si významu nových informací – reflexe.

Karel Rýdl a Zdeněk Brož se formou rozhovoru zabývají proměnou školy. Vzhledem k tomu, že do tří let by všechny základní školy měly sepsat vlastní školní vzdělávací program, nastává jedinečná příležitost, kdy se mohou učitelé společně s vedením, rodiči a žáky zamyslet nad tím, kam by měla právě jejich škola směřovat a co se musí změnit. Základní škola Dr. J. Malíka v Chrudimi, kde je ředitelem Zdeněk Brož, již takovou proměnu dávno nastoupila, takže může nabídnout mnoho zkušeností.

Další ředitel inovativní školy Vít Beran vyzval žáky ZŠ Táborská v Praze, aby mu pomohli řídit školu. Bohumil Zmrzlík a Pavel Wojnar zase popisují, jak dělají školní časopis Mendelíček. Milena Hyklová se společně s Ondřejem Hausenblasem provokativně ptají, Pro koho jsou jedničky – za co a na co? Nejen z tohoto článku vyplývá, že tradiční známky se pro inovativní programy příliš nehodí a že učitelé musejí logicky sáhnout po slovním hodnocení žáků.

Další články se zabývají prevencí šikany a protidrogovou prevencí, zlepšováním vztahů mezi učiteli a rodiči žáků, kooperativním učením nebo celoškolními a třídními projekty. Nechybějí tipy do výuky zeměpisu, dějepisu, matematiky, chemie a slohu. Také se dozvíte, jak vytvářet pracovní listy.

Sáhne-li po této knize učitel češtiny, bude zřejmě zklamán, že se dozvěděl málo konkrétních tipů pro výuku svého předmětu. Podobně na tom budou i učitelé dalších předmětů. Buď v publikaci nenajdou vůbec žádný tip, nebo jen malé množství podnětů a inspirací. Jistá nesoustavnost je ale pro inovativní přístupy a reformátory typická. To tradiční škola musí mít všechno v přehledných kategoriích, nejlépe přímo v tabulkách. V takto racionálně pojaté didaktice se ale ztrácí individualita dítěte i učitele. Prvotní nadšení školou brzy opadá a ze žáků i pedagogů se stávají rezignované osoby, které jsou nejradši, když vyučovací hodina skončí, odpadne, nebo začnou prázdniny…

Recenzovaná kniha nabízí pravý opak – nadšené učitele, kteří „učí s radostí“ a jsou navíc ochotni se o své zkušenosti podělit s ostatními. Čím více podobných pedagogů, kteří chápou své povolání jako poslání, budeme mít, tím více žáků bude chodit rádo do školy. A skutečnost, že se děti do školy těší a cítí se zde dobře, je základní podmínkou pro efektivní výuku.

Zdroj:

• Učím s radostí. Zkušenosti – lekce – projekty, Agentura STROM, Praha 2004

Další díly seriálu:

• Knihy k projektovému vyučováni – 3. díl – Marvin Pasch a kol.: Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-zdroje-k-tematu/knihy-3
Knihy k projektovému vyučováni – 1. díl – Robert Fisher: Učíme děti myslet a učit se: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-zdroje-k-tematu/knihy-1

Hodnocení článku

1 smajlík2 smajlíci3 smajlíci4 smajlíci5 smajlíků (zatím nehodnoceno)
Ukládám ... Ukládám ...
 
 

Související články

Zatím nejsou žádné komentáře

Můžete vložit úplně první komentář.

Napište komentář

Pro psaní komentářů se musíte Přihlásit případně Zaregistrovat, pokud ještě nemáte svůj účet.